KAMEROVÉ SYSTÉMY VE ŠKOLÁCH? STÁLE BĚŽNĚJŠÍ PRAXE!

Existuje ale jedna, zpravidla povinná, činnost, proti které si zřídkakdo z učitelského sboru dovolí otevřeně protestovat a kterou zároveň učitelé všeobecně “milují“ ještě méně nežli výšezmíněné. Pomyslným aspirantem na vítězství by spolehlivě byla: služba hlídání na chodbě. Případně, dohled nad frontami v jídelně. Stručně řečeno: práce hlídače, dozorce, napomínače, urovnávače do řad, častokrát krotitele více nebo méně bujné zvěře. Zdá se však, že zlatým časům hlídání na chodbách škol pomalu začíná zvonit na rozloučenou ve prospěch pořád častějšího zapojení technických bezpečnostních zařízení a kamerových systémů. Pojďme se do problematiky zavádění kamer do (nejen) českých škol podívat trochu hlouběji:

Trend se naprosto otáčí

Zavádění kamerových okruhů do vnitřních i venkovních prostor školních institucí není tématem, a mnohdy též předmětem vášnivých debat, výhradně poslední doby. Podobně jako jsou novátorské školy, jež od počátku devadesátých let minulého století třeba aktivně začleňují žáky se speciálními vzdělávacími potřebami či realizují alternativní vzdělávací programy, nalezneme příklady základních i středních škol, které hlídají bezpečnost studentů pomocí rozmístěných kamer už pěknou řádku let. Jistě, vždycky půjde do značné míry o problematické a eticky složité téma, u něhož lze jen stěží domnívat jednomyslný konsenzus. Každopádně je zajímavé sledovat vývoj v čase a změnu názorů nejen ředitelů a obecně zaměstnanců škol, ale i tendencí na straně rodičů. Zatímco když byly kamerové systémy zavedeny, před deseti lety nezřídka vznikaly rodičovské petice s protestním nádechem, v dnešní době není až tak vzácnou situace, kdy sami rodiče po ředitelích škol požadují vybudování kamerového systému.

Důvody pro zavádění kamerových systémů do škol 

Jaké jsou nejčastější důvody a argumenty pro kamery ve školách?Vyšší bezpečnost dětíprevence před šikanou, zabránění vstupu nepovolaným osobámeliminace krádeží. Je potřeba dodat, že školy vybavené podobnými bezpečnostními kamerami jsou vázány docela přísnými podmínkami, které se týkají používání a uchovávání pořízených videozáznamů. Archivovat nahrávky mohou, kromě prázdninového období, pouze v řádu dnů. Dále musejí děti i rodiče seznámit s jejich instalováním a uvedením do chodu a v obecné rovině dbát o to, aby nebylo narušeno právo žáků/studentů na soukromí. Nepřijatelné je například kameru instalovat na toalety, jinak nejčastěji kamery dohlížejí na chodby, šatny nebo počítačové učebny.

Objevují se hlasy volající po zavedení kamer i do tříd, což je z právního, pedagogického i etického hlediska ještě o poznání problematičtější a diskutabilnější otázkou, než v záležitosti zabezpečení dohledu nad společnými prostory vzdělávací instituce. Jedním z argumentů je kromě jiné zvyšování kvality výuky. Pokud se podíváme kousek za naše hranice, slovenské ministerstvo školství prý zvažuje zavedení kamer do tříd v rámci připravované školské reformy. Obecně lze konstatovat, že i v západoevropských zemích je monitorování škol kamerami v zásadě standardní a vůbec neobvyklou záležitostí.

Podporují i radnice

Pravděpodobně neexistuje přesná statistika o tom, jaké procento škol u nás je opatřeno kamerovým systémem. Odhaduje se, že aktuálně víc než 50 % středních škol a zhruba třetina škol základních nějakým takovým systémem disponuje. Zřejmé je, že jejich podíl pořád narůstá, přičemž jistou roli hraje i podpora některých městských částí či radnic přispívajících školám na jejich pořízení, které logicky představuje nezanedbatelnou finanční investici. V ojedinělých případech dokonce na nákup kamerového vybavení přispěli i samotní rodiče školáků.

Nemálo škol v naší zemi sáhlo po technickém řešení ochrany svých žáků v návaznosti na smutnou událost z podzimu roku 2014, kdy ve Žďáru nad Sázavou vnikla psychicky nemocná žena do jedné z tamních škol a ubodala studenta. Vedle pořizování kamerových systémů školy čím dál v hojnějším počtu používají také čipy, případně turnikety s cílem zabránit vstupu osob, které nemají v dané škole co pohledávat. Školníci, dříve naprosto neodmyslitelná součást a inventář každé školy, se tak můžou brzy stát skoro ohroženým druhem.

Zdravý rozum na prvním místě

Chtělo by se říci, že s kamerami do škol je to jako s jakýmkoliv jiným technickým a bezpečnostním vynálezem - dobrý sluha, zlý pán. Pomyslnou odvrácenou stranou mince stojící před těžko zpochybnitelným přínosům představují například všudypřítomné riziko zneužití záznamu nebo osobních údajů,obavy ze ztráty soukromí, možného pocitu narušení důvěry mezi pedagogem a žáky i mezi dětmi navzájem. Rozhodnutí nainstalovat kamery do společných prostor či přímo do tříd dokáže být vnímáno i jako další krok směrem k odosobnění a přetechnizování vzdělávacího procesu a v neposlední řadě obětování dalšího kousku svobody ve prospěch ochrany jakožto věčné otázky.

Nezbývá než věřit, že ať už se jednotlivé školy rozhodly nebo rozhodnou v dané věci jakkoliv, (u)činí tak s nejlepším vědomím a svědomím v zájmu ´svých´ žáků a studentů.

 

S přispěním zdrojů viz níže: 

http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/kamery-ve-skolach-reditele-skol-i-rodice-je-schvaluji-20150911.html

http://relax.lidovky.cz/tlak-na-bezpecnost-rodice-chteji-ve-skolach-kamery-a-cipy-pkw-/veda.aspx?c=A151006_113525_ln_veda_ape

 

https://eduworld.sk/cd/zuzana-grochalova/3443/kamery-na-skolach-a-v-triedach---dobry-sluha-a-zly-pan