GPS LOKÁTORY JAKO HLÍDAČI NAKLÁDÁNÍ S ELEKTROODPADEM

Staré spotřebiče jsou určené do elektroodpadu

Tím je myšleno takřka cokoliv fungující na principu elektrické energie nebo baterií. Jde tedy o již nepotřebné věci typu elektrospotřebičů a jejich částí, jakož i elektrických a elektronických součástek. Typickými příklady budiž televize, radiopřijímače, počítače, mobily, fotoaparáty, videokamery, přehrávače, monitory, tiskárny, budíky, vysavače, mixéry a mnoho dalších věcí, bez kterých si dnes moderní člověk žijící v našem civilizačním prostoru téměř neumí představit život. Jak lehce zjistíme, že věc po splnění svého účelu a ukončení životnosti se řadí nikoliv do směsného odpadu, ale do červené popelnice? Poznáme to dle symbolu/ikonky přeškrtnuté popelnice na obalu, záručním listu, nebo přímo na elektrovýrobku (typicky na baterii).

V USA jdou na to chytře

Ale zpátky k úvodu zmíněným GPS lokátorům a jejich inspekční až prakticky detektivní roli v odhalování postupu nakládání s nebezpečným a zatěžujícím elektroodpadem. Ve USA uskutečnila nezisková organizace říkající si BAN (Basel Action Network),která bojuje za zdravé životní prostředí,zajímavý, plynule probíhající a poměrně rozsáhlý pokus. Cílem bylo odhalit, zda víra Američanů v renomované recyklační společnosti v případě odložení nepotřebné techniky je oprávněná nebo nikoliv.

Jak takový investigativní pokus skutečně vypadal? Jmenovaná neziskovka (v angličtině se pro ně vžil výraz „watchdog“) nashromáždila celkem 200 rozličných vyřazených elektronických přístrojů jako např. televizí, počítačů, tiskáren atd. Umístila na ně pevně konstruované a přitom nenápadné a nepozorované GPS lokátory, pomocí nichž pak bylo možné pozorovat dráhu jejich cesty. Dlužno dodat, že v mnohých případech cesty pořádně dlouhé. Jakým způsobem rafinovaný výzkum dopadl? Výsledky tohoto výzkumu byly totiž hodně překvapivé až šokující. Použitá a k ekologické likvidaci určená zařízení končila vedocela zajímavých a také vzdálených destinacích – Mexiko, Taiwan, Čína, Pakistán, Thajsko, Dominikánská republika, ještě častěji pak v odlehlejších částech Hong Kongu. Celkem třetina sledovaných elektronických přístrojů a zařízení absolvovala doslova zaoceánský výlet. Některé z nich urazily dle chytrých GPS lokátorů cestu čítající až neuvěřitelných 19 000 kilometrů. Za společný znak cílových míst, na kterých elektroodpad nejčastěji končil, je možné jednoznačně považovat volnější environmentální legislativu.

V této souvislosti je třeba objektivně zmínit, že federální zákony platné v USA striktně nezakazují vývoz elektroodpadu, ačkoliv některé ze států přijaly právní regulaci zakazující tuto, jak vidno, rozšířenou praxi. Velmi aktivní jsou potom právě uvedené neziskové organizace, jako třeba BAN, které se všemožnými kroky snaží přimět vlády a korporace působící ve vyspělých a průmyslových zemích, aby zde vyprodukovaný odpad nekončil v méně rozvinutých místech a nepůsobil tam mnohdy zbytečnou a nebezpečnou ekologickou zátěž. Jak zástupci takovýchto organizací dodávají, lidé mají také právovědět, kde končí jimi odložené zařízení.

USA jako globální leader v produkci elektroodpadu

Patrně nijak nepřekvapí, že USA vyprodukuje více elektroodpadu než jakákoliv jiná země na světě. Organizace zabývající se ochranou životního prostředí v USA vysvětlují markantní nadprodukci a tendence masivně se zbavovat použitých elektrospotřebičů přes hranice tím, že v minulosti bylo podstatně ekonomicky výhodnější pro specializované firmy ponechat si recyklační procesy a operace ve své režii. V důsledku snižujících se cen materiálu se ale mnozí recyklátoři uchylují k jednotlivému prodávání elektroodpadu zámořským zpracovatelským společnostem, jež nemusejí dodržovat přísné směrnice týkající se zejména bezpečnosti zaměstnanců.

Zásadní nebezpečí elektroodpadu

V čem přesně představuje nekontrolované nakládání s e-odpady největší eventuální riziko? Nebezpečí tkví především v přítomnosti karcinogenních látek uvnitř inkoustových tonerů pro tiskárny, nebo ve zjištěných případech vypařování rtuti z tónovaně bílých fluorescenčních světel uvnitř televizí. Díky GPS lokátorům se v rámci popsaného šetření dokonce zjistilo, že ku příkladu v Hong Kongu nebyla dodržována bezpečnostní opatření při práci zaměstnanců tak, aby nebyly ohroženy právě těmito riziky.

O tom, že Spojené státy americké se přímo nabízejí, jako místo pro provedení takovéto investigativní studie svědčí nejen jejich prvenství v produkci odpadu, ale také jejich vztah k mezinárodním smlouvám vztahujících se k ochraně životního prostředíobecně. USA doposud například neschválily tzv. ´Basilejskou úmluvu´ o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice. Ještě známějším a aktuálnějším je pak americkým prezidentem oznámené odstoupení USA od ´Pařížské klimatické dohody´ (dříve Kjótského protokolu),které vzbudilo silné protireakce ze strany významných státníků z různých částí planety.

Co tak obdobný pokus u nás…?

Lze tedy předpokládat, že si GPS trackery při svých praktických investigativních misích neodpočinou ani v budoucnu. Pravděpodobně by nebylo od věci zapojit GPS lokátory do environmentálních aktivit se společenským přesahem i v jiných částech světa. Jakým způsobem by asi dopadl takový výzkumný utajený projekt v České republice?