ETIKA A LEGÁLNOST JAKO NEUSTÁLÉ TÉMA POUŽÍVÁNÍ ŠPIONÁŽNÍCH KAMER

Rozhodující otázky

Nejen při hledání konkrétní hlídací techniky, nýbrž také při předpojatém hodnocení etické otázky s ní spojenou, je také ku příkladu vzít v úvahu, o jaké zařízení se přesně jedná, na jakém místě si nalezne svoje místo a také v neposlední řadě motivaci, tedy důvod jeho pořízení a aktivní využívání. Jestliže je řeč o hlavních motivacích pro koupi bezpečnostní kamery a nebo jiného sledovacího přístroje, většinu z nás zřejmě napadnou tři typické motivy: bezpečí, zajištění a klid duše. Pojďme se nejprve zaměřit na kamery pro využití v domácnostech.

Důvody pro umístění diskrétní kamery

Jedním z nejčastějších očekávání pro instalaci špionážní kamery do bytu je případná identifikace a odlákání lupiče původně plánujícího vniknout do ostrůvku klidu každého člověka, tedy obývaného domu nebo bytu. Specifičtějšími, ale nikterak ojedinělými případy, jsou například situace, kdy se člověk necítí ve svém vlastním obydlí úplně bezpečně třeba z důvodu nerespektování soudního příkazu ze strany bývalého partnera nebo jiné osoby. Nepříjemnou okolností, kdy se se dá také těžko divit snaze majitele domu a nebo třeba v našich končinách většinou též rekreačního objektu neponechat raději nic náhodě, jsou předchozí zlodějské či vandalské akce v naší blízkosti. Hlavně pak, jestliže nebyly vyšetřeny a objasněny. Tohle všechno mohou být velmi silné motivy, pro instalování tajné kamery do domácnosti.

Chůvičky pro děti i postarší osoby

Typickým případem motivace z kategorie „pro klid duše“ je využití takzvaných chůviček, jež se řadí celosvětově k nejprodávanějším a nejoblíbenějším mini-kamerovým produktům. Rodiče tak získají jistotu a vnitřní klid, když se mohou kdykoliv spolehlivě přesvědčit o tom, že jejich malé ratolesti se dobře daří a nic jí nechybí. A to zejména ve chvílích, kdy své děťátko nemohou mít z rozličných důvodů zrovna fyzicky u sebe, třeba při nezbytném cestování či třeba nevyhnutelných pracovních aktivitách. Podobně často může být minikamera hlídající malé dítě chápána jako nějaká pojistka pro případ, že jsme svěřili hlídání někomu z rodiny či kamarádů a chceme se přesvědčit, jestli svou úlohu opravdu zvládají. V jednom z minulých příspěvků na blogu jsme se zabývali také užitečnosti skrytých kamer jako ochrany starších osob, jestli se jim dostává potřebná péče. V současné době můžeme použít inteligentní tajné WiFi kamery, jejichž video můžeme pozorovat přes internet a máme tak skvělý přehled 24 hodinkaždý den. Velmi šikovým technickým řešením je Špionážní IP kamera Secutek , která obsahuje dokonce otočnou kameru, kterou můžeme vzdáleně ovládat.

Nainstalovat si doma kameru je zcela legální, nicméně…

Obecně je možné říci, že právní úprava ve většině zemí dává lidem svobodný prostor ochránit si svůj vlastní domov prostřednictvím kamerových zařízení. Nejinak je tomu i u nás. Toto právo však je třeba chápat nikoliv za absolutní, protože i zde mohou být jisté výjimky. Zjednodušeně řečeno, i s ohledem na jednu z právních zásad přiměřenosti, jsou místa uvnitř domácnosti, kde lze oprávněně očekávat soukromí. Týká se to zejména koupelen a ložnic, zvláště jestliže jde o místnost určenou k přespání hostů nebo lidí pracujících a současně pobývajících v bytě (au-pair, pomocnice v domácnosti, atp.). V takových případech může být umístění ukryté mini kamery právně vyhodnoceno jako nejméně nevhodné a eticky problematické. Tedy jako překročení pomyslné tenké linie a zásah do práva na soukromí druhé osoby.

Právo střežit si vlastní byznys vs. Právo na soukromí

Pokud jde o etický a legislativní střet mezi právem na sledování pracovníků s cílemzjistit, co ve skutečnosti dělají v pracovní době a osobními/osobnostními právy zaměstnanců, problematika je ještě o dost složitější a diskutabilnější, nežli je tomu v případě využití záznamových zařízení pro soukromévyužití. V obecné rovině platí, že zaměstnavatel má právo monitorovat aktivitu svých zaměstnanců. Tedy dbát na to, aby „zaměstnanci nevyužívali pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele“, jak říká zákoník práce. Kontrola však musí být zase přiměřená a nesmí narušovat právo zaměstnance na soukromí.

Dohled zaměstnanců

Jak je to třeba s osobními e-mailovými zprávami zaměstnance? Začátkem roku 2016 byl Evropským soudem pro lidská práva vynesen kontroverzní rozsudek,dle něhož může zaměstnavatel kontrolovat i soukromou korespondenci zaměstnance. Přestože přesná čísla není zřejmě možné spolehlivě dohledat, počet firem používajících průmyslové kamery stále stoupá. Instalace a používání kamerových systémů ve venkovních i vnitřních prostorech firmy v rozporu se zákony není. Platí zde ale pravidlo, že zaměstnavatel je o tom zaměstnance povinen informovat. Dlužno dodat, že problematika toho, kde končí práva zaměstnavatele a kde začínají práva zaměstnance v dané věci je fakticky poměrně složitá, jednotlivé judikáty nezřídka protichůdné, podobně jako pohledy zúčastněných stran.

Technika za etickou a morální stránku zodpovědná není

Co říci závěrem k tak palčivému a diskutabilnímu tématu, o němž by bylo možné psát i povídat dlouhé hodiny? Třeba to, že ačkoliv bezpečnostní a sledovací technika je často vskutku sofistikovaná, inteligentní a rafinovaná, neustále jde o věci. A věci, jak známo, končí v rukou člověka. Je tedy jen na každém z nás, s jakými očekáváními, úmysly a motivy tato zařízení pořizujeme a následně využíváme. Logickými, opodstatněnými a smysluplnými na jedné straně, nebo nečestnými, samoúčelnými a v některých případech až zbytečnými na straně druhé. Koneckonců, v minulých příspěvcích jsme se mohli přesvědčit o tom, že podobné věcičky se dají rozumně využívat nejen ku prospěchu jednotlivců, ale i přispět k řešení záležitostí se značným přesahem…

 

S přispěním zdrojů viz níže: